ZÁŽITEK PŘEROSTLÉ PUBERŤAČKY
To si tak jednou jdu z práce, pohodovým tempem, v jedné ruce tašku s rohlíkama pro omladinu dětskou, v druhé ruce balík sena pro omladinu morčecí.
Ha!
Není támhleten charismatický pán, kterého uzřel můj ostříží zrak, náhodou ten slavný, a tolik sympatický herec?!!
Ale ne, to je blbost, říkám si v duchu, co by tady dělal. Ovšem čekala na něj před budovou nějaká panimáma, na kterou promluvil a podle hlasu nebylo pochyb. Je to ON!
Nebudu vám říkat, o koho šlo, protože kdybych vám kudla řekla, že hrál věhlasného loupežníka Karabu, byl mrštný jako slon, rychlý jako lenochod a měl bambitku v barvě shnilého banánu, tak byste to hned poznali.
Čekala jsem, jestli zařve svým mohutným hlasem "Stůj, je-li ti život milý!", ale pak jsem si uvědomila, že v pohádce okrádal pouze bohaté vykutáleníčky, a tudíž mi něco takového opravdu nehrozilo. Maximálně bych, jako zástupce poctivě pracujících chudých z podhradí, naopak mohla nějaký ten zpátky spravedlivě ukradený obnos obdržet.
Chtěla jsem se tedy jako každá trapná fanynka s vytahanýma ověšenýma rukama sladce usmát, ale nevypadal, že by měl zrovna chuť, aby na něho jakákoliv trapná fanynka házela očko, a už vůbec ne cukrblikaté.
Chááápu…
Neměla jsem mu to za zlé, a……. nezastřelila jsem ho :-)
A na závěr malá kvízová otázka:
Že neuhodnete, jaká je jedna z mých nejoblíbenějších pohádek, kde se k snídani, obědu i večeři podávají vejce a která ukrývá jedno Tajemství?
No teda! Jak jste to uhodli?!