SDÍLENÁ ŘIDIČSKÁ MOMENTKA
Jedu takhle tábořit, škodou sto na Oravu, spěchám, proto riskuji, projíždím přes Moravu. Řádí tam to strašidlo, vystupuje z bá-žin, žere hlavně Pražáky, jmenuje se Jó-žin!
Tak… Pražák nésu a Jóžina sa nebójim, ale přes Moravu, přes tú jedu. Bo tu bývám. Takže přes ňu jezdím furt.
Takže si takhle jedu po jedném nejmenovaném okresním morafském městě, keré je eném o jedného obyvatela vječí než lidnatá dědina, a broukám si. Je hicna jak v peci, tož si trochen rozglábím okénka, nech sa ze mňa nestane škvarek za volantem. Klima nefunguje, je to starý křáp.
Košulu mám propotěnú durch, že bych sa najrači vyslékl do trének. A možná, možná aj z tých. Už ně to bylo jedno, z čela ně tékly sádlopády a zacláňaly ně ve výhledu. Tož sem sa mosél o to víc sústředit, protože sem jel zrovna po hlavní vesnické magistrále. Fšeci nekam jeli!
Šupal sem sa za naleščeným mercedesem a dávál si sakra bacha, abych sa mu nenatlačíl do kufra. Stačí malý lúbanec a sto tisíc v řiti. Mosím byt obezřetný!
Bzzzzz..
Eeeh???
Pich!
Jááááááááuuuuuuu!!!!!¨
Ku.va!! Do haj.lu!!!
Pichla mě včela!
Nemožu zastavit!
Tma před očima!
Musím držet jízdu!
No ty vole!!!! (V originále použito k úlevě úplně jiné slovo)
Dotlačíl sem to co to šlo na nejbližší parkoviště a pořádně sa poškrábal a popléskal a zařval. Pak sem jel rychle dom a pomazal to slivoviců. Bolelo to jak sfiňa, tož sem si slivovicú pomazál aj hubu zevnitř. Rači aj celý břuch.
Teď mám na zádoch hrb jak Quasimodo, ale protože sem to pořádně promazál, tak je ně to úplně do větru.
A vykládám ti to Alčo proto, že vy máte včely, ty ně budeš rozumět!
Ale su frajer, byl sem jak pravý jogín. Ani sem nehnul brvú, uplný poker face!