Zápisník všedního dne

LÁZEŇSKÝ DENÍK - DEN TŘETÍ

To máme ale krásné slunečné ráno!

Dneska jsem den zahájila bazénem. Jsem ranní ptáče, a tak jsem usoudila, že bude ideální jít si zaplavat hned v 7 ráno, kdy bazén otvírali. Nikdo tam nebude, já si pěkně zaplavu a pak půjdu na snídani.
Tento nápad mělo ovšem pět dalších  lidí, což bylo v nevelkém bazénu už docela znát. (No tak dobře, přišla jsem až v 7.43, no).
Ale zřejmě jsem vstupem do vody způsobila malé mořské vlnobití, že netrvalo dlouho a bazén se vyklidil. Bezva, a mám ho celý pro sebe!

Jelikož tam hrála jemná relaxační hudba a já byla v dobré náladě, začaly se dít věci.
Nejdřív jsem ladnou paží vykroužila ukázkovou osmičku nad hladinou. Pak druhou. Hbitě jsem vykopla nohu s proplou špičkou a nechala ji zvolna opět ponořit. Páni, vždyť já můžu k akvabelám!
"Dobrý den," pozdravím příchozího pána a nechápu, proč má výraz odovídající IQ hodnotám na hranici měřitelnosti. Asi je tady na nějakém léčení...
Dokončím sestavu, v klidu se převléknu a zamířím na snídani.

Myslím, že jsem se ještě nezmínila o zdejších kulinářských kouzelnících. Traduje se, že král Jiří z Poděbrad byl tlusťučký, kulaťoučký soudek (obžera jak vyšitý), ale víte, já se mu vůbec nedivím! Potomci z rodu jeho kuchařů zde evidentně dodnes žijí!
To máte samé vypečené masíčko s křupavou kůrčičkou, nadívaní bažanti s brusinkami, lahodné hřibové krémy, nejjemnější paštičky s mandlemi, brambory plněné vším možným, těstoviny na sto způsobů, pečení holubi létající do huby, už chybí jen taštičky plněné hořkými slzami po našich drahých manžílcích. A k tomu se podává lahodný borůvkový dortík. Nebo míša řez. A nebo vanilko-čokoládová zmrzlina? Tu já tuze ráda :-)

Dneska jsme toho na programu moc neměly, venku se ukázalo slunce v celé své kráse, tak jsme šly my dvě milovnice přírody jednoznačně ven.

Krátce jsme prozkoumaly malé centrum města s jeho skvosty, prošly lázeňský park a vydaly se úzkou pěšinou podél Labe.

Daly jsme si opravdu krásnou dlouhou procházku s úvahami o životě, do toho nádherně zpívali ptáci, u jednoho rybníčku jsme v průzračné vodě viděly ryby, a dokonce se nám ukázal i ledňáček.

Pastva pro oči pokračovala pestrobarevnou paletou rozkvetlých květů a na závěr procházky jsme zpátky ve městě potkaly potkaní slečnu jménem Kulička, kterou venčila nějaká slečna člověčí a která by v soutěži o nejroztomilejšího mazlíčka jistě získala nějakou cenu. (ta slečna potkaní samozřejmě).

A tak dnes půjdeme spát s hřejivým pocitem na duši a bude se nám zdát o nádherném světě plném barevných voňavých květin a stromů, o vodě, o kamenech, zvířecích bytostech a o podstatě bytí v celé své kráse a čistotě